Hledání životního úkolu

Životní pravdy, které člověk hledá, se liší v jednotlivých fázích života. Každá duše v lidském těle pochází z jiných podmínek, a proto se nejprve adaptuje na současný život. Toto probíhá zpočátku pomalu, neboť zde mohou být zbytkové vzpomínky na životy minulé. Posléze však je vše zapomenuto a člověk si začíná užívat života. Vsakuje vše, co k němu přichází, veškeré zkušenosti jsou znásobeny objevováním toho, co život přináší. Další fází proměny pak je i dospívání. To je již duše většinou přizpůsobena životu v inkarnaci. V této chvíli začíná silněji vnímat intuici a naslouchat. V období, kdy se začíná člověk probouzet, se otevírají některé uzavřené komnaty a je zde silněji projeveno vyšší já člověka, které vede bytost k tomu, aby s ním začala výrazněji spolupracovat. Proto se mnohé bytosti začínají tázat, proč jsou zde a jaký je jejich životní úkol. Má je to dovést k tomu, aby pochopili, že život je něco více, než si myslí. Že nejsou jen bytosti z masa a kostí, ale něco více. Začínají hledat odpovědi, svůj životní úkol. Každá bytost má svůj osobní úkol, kterým je práce na sobě samé. Je potřeba mnoho čištění a osvobozování se od pout minulosti, prožíváním se ruší karmická pouta. Dochází k přenastavení některých vnitřních naladění, přepisují se vnitřní programy. Ruší se též některé rodové zátěže a zpracovávají se mnohá traumata. Toto vše je provázeno zásahem do komfortní zóny člověka, a proto tyto změny jsou velmi nepříjemné, neboť bytost je nucena tuto zónu opouštět a hledat nové cesty a nová řešení do svého života. To, co fungovalo, se stalo nefunkčním proto, aby bylo dosaženo změny. Nakonec dojde k vyléčení a může být učiněn další krok na cestě pokroku. Dalším úkolem jsou pak cesty některých bytostí, které si předsevzaly změnit něco konkrétního v kolektivním naladění, ve světě. Jsou to bytosti, které pracují veřejně, léčitelé a mnozí další, kteří zpracovávají témata širší, nežli individuální. Avšak tuto cestu si nezvolili všichni. Mylná představa, pokud se člověk probouzí, může být, že je potřeba ze dne na den opustit vše, co člověka neuspokojuje. Zde je potřeba si nejprve začít uvědomovat, že je důležité začít měnit to zažité, opustit některé své domnělé jistoty a vydat se novým směrem. Ne však naslepo, ale pouze tehdy, pokud si je člověk jistý prvním krokem a také, pokud je na to připravený. Vždy, když není jasné, jakým směrem, je potřeba se zastavit a vše zrekapitulovat. Řešení další cesty se vždy ukáže. Dalším důvodem pak je nehybnost a ustrnutí, které již nic nepřináší a nutnost rozpohybovat se. Proto pokud je zde touha cokoli změnit, je potřeba chápat, že nastává čas, kdy je nutnost začít se dívat do svého nitra a změnit úhel pohledu, otevřít oči. Změna přichází nejprve uvnitř a poté se promítá vně. Proto ať je touha jakákoli, hnát se někam bezhlavě je ztráta energie. Důležité je naslouchání své duši a posilování víry ve správnost další cesty a ve své vedení. Jakmile vše zapadne do sebe, nastává čas přijmout změnu ve svém srdci a vydat se vstříc dalšímu dobrodružství.