Naplnění v životě

Tohle je obvyklá otázka, kterou si pokládá mnoho lidí. Co je to to, co tě v životě naplní? Je to něco, co vyplní tvůj čas tak, že se nenudíš, že máš pocit, že jsi něco dělala, že jsi čas neproflákala, že jsi čas využila smysluplně? Nebo je to něco, co ti dodá dobrou náladu, v čem vidíš smysl a co je pro tebe odpočinkem? Je to něco, do čeho jdeš s radostí? Životní náplní může být cokoli, co člověku dodá pocit uspokojení. Něco, o čem si řekne, udělal jsem dobrou věc, něco tu po mně zůstane. Může to ale také být něco úplně malého, co si ostatní ani nemusí všimnout. Malovaný obrázek, který mi udělal radost, růže, která po dlouhé době konečně vykvetla. Může to být pohled do krajiny, která mě zcela uchvátí. Naplnění nemusí být tvořeno velkými věcmi, něčím, co by ohromilo. Spíše to jsou běžné denní věci, které dodávají pocit spokojenosti, dodávají sebedůvěru, protože se mi podařilo udělat něco, co jsem nečekala. To, že jsem dokázala konečně být sama přes noc v chatě. Naplnění může být čímkoli, co povzbudí k dalšímu pokračování, co uvolní stavidla představivosti, co pomůže k odhodlání pokračovat. Je to něco, co každý hledá, a přitom to má před očima, v sobě. Jen se nedívá srdcem. Životní naplnění může být pro někoho stát se rodičem, pro druhého pak cokoli tvořit. Tady nejde o to, za každou cenu něco dělat. Ale dělat to s láskou. A nekoukat na výsledek, ale na ten proces. Proces, který přináší pozitivní náboj. Který dává kreativitu. Je to čas, kdy se člověk napojí na proud tvořivé energie, ať už je výsledek jakýkoli. Tady nejde o výsledek, ale o cestu. Tady jde o přijetí a uvědomění, že ať už člověk dělá nebo nedělá cokoli, je to vždy pouze on sám, kdo může posoudit smysl toho všeho a záleží jen na něm, jak se při tom cítí.