Narozeninová úvaha

Dnešní den je dnem narození sem, do tohoto světa. Takových dní už bylo nepočítaně. Tedy vlastně jsou spočítané naprosto přesně, ale po určitém počtu je většinou každý chce přestat počítat. Přesto … v našem světě, kde se měří čas, se může dostat člověk na docela úctyhodné číslo. Ať však je to číslo jakékoli, podstatné je, jestli, pokud se člověk ohlédne zpět, je spokojený s tím, co prožil, jak využíval příležitosti, jak řešil různé věci. Nakonec v tomhle světě je to už minulost, takže proč se dívat zpět? Jedním z důvodů by mohlo být to, aby se člověk poučil, aby si uvědomil chyby a případně je ještě stihl napravit. Stejně je to zvláštní. V mládí člověk chvátá, aby byl starší, ve stáří chce, aby byl mladší. Neustále se za něčím ženeme, žijeme zítřkem, příštím měsícem, příštím rokem. Nebo naopak. Stále dokola prožíváme minulost tehdy, pokud se k ní v mysli vracíme a přehráváme si některé situace stále dokola, stále tam posíláme energii. Přitom ji potřebujeme tady, v přítomnosti. V tom, co děláme. Nebo neděláme, i když bychom chtěli nebo mohli? Možná jsme moc pohodlní, možná nemáme čas. Nebo možná také ten čas máme, protože když něco hodně chceme, tak si čas najít umíme. Mysl si sle vždy musí najít nějakou výmluvu na to, proč nedělat něco, co není příjemné, co není pohodlné, co vyžaduje trpělivost nebo pravidelnost. Nebo proč se třeba odmítnout s někým sejít. Proč to říkat na rovinu, když je tolik možných výmluv! A tak se člověk vymlouvá nejen ostatním, ale i sám sobě a žije ve světě odkládání. Odložit může malé boty, roztrhané šaty, ale ne to, co by mohlo naplnit jeho duši, co by mu mohlo pomoci zlepšit kvalitu života, zmírnit rizko, naplnit život nebo naopak znásobit jeho volný čas. Koneckonců každý máme něco, co odkládáme. Mnohdy díky zcela bezvýznamným věcem jako je sledování televize nebo internetových stránek a zejména vlastní pohodlnost. Proč se s někým scházet, když existují telefony? Kamarádce zavolám a hotovo. Nebo jí zavolám až zítra. A čas letí. A vracíme se zpět na začátek. Kolikátou že svíčku dnes sfoukávám? Na co můžu být v životě pyšná a co jsem nezvládla? Mohla bych místo věku oslavit svou moudrost. Ale skutečně mohla? Je to tak? Čím jsem starší, tím jsem moudřejší? Nejlepší bude slavit každý den a na každém dni si vždy najít něco, co bude důvodem pro oslavu. Takže ať se děje jen to nejlepší a štěstí k nám proudí každou vteřinou, ať radost bují jako stromy na jaře a ať jsou naše životy plné lásky v každém okamžiku.