Tak trochu jinak...

Přeji všem krásné dny. Vracím se zpět v čase, kdy jsem se rozhodla už nepsat poselství. Nějak jsem v tom přestala vidět smysl. Na internetu je spoustu informací, dohledat se dá cokoli. Přesto jsou tu věci, které člověk už dávno ví a ví to zejména proto, že to nosí v sobě samém. Pouze není schopen uvěřit, že by snad mohl být tak dokonalý a pochopit, že v sobě nosí vše. Dříve v čase, když mi někdo řekl, že odpovědi nosím v sobě samé, tak jsem se rozčilovala, nechápala jsem, kde je mám vzít, jaké ty odpovědi vlastně jsou. Postupem času prožíváním života člověk vidí, že i když nějakou informaci z venku dostanete, musíte se s ní nějak poprat. Pokud s vámi nerezonuje, pak jí zřejmě pustíte časem z hlavy. Pokud s vámi rezonuje, potom se buď snažíte ji nějak zpracovat a použít v běžném životě. Nebo se také můžete rozhodnout, že se vám nelíbí a že chcete, aby věci šly úplně jinak. Podle fáze svého vývoje, pak se informací více či méně zabýváte. Spoustu let jsem od mnohých dostávala jednu informaci, která se ale nikdy nestala. Napřed jsem jí věřila, pak odmítala, pak rezignovala. Představovala si, jak už se to stalo. Vnitřně jsem zkoušela vše možné. Poslední fází pak bylo přijmout vše tak, jak to je. Ne rezignovat. Ale přijmout a žít svůj život tak nejlépe, jak člověk umí. To je jedno z poselství dnešního života, všech životů. Nezabývat se tím, co by kdyby. Nezabývat se tím, že tenhle řekl, stane se tohle a druhý řekl, stane se támhleto. Prostě žít. Někdy ti, kteří mají spoustu informací, které však jsou součástí pouze jeho reality, tak mohou ovlivnit spoustu lidí kolem sebe. Je to součást veřejného života, kdy člověk něco zveřejní a je to na očích mnoha lidí. Každopádně kontakty s vámi a vaše příběhy mě zajímaly. Často jsem řešila nějakou věc, kdy mi pár dní na to přišel mail a ta daná osoba řešila právě to stejné téma. Někdy je potřeba vlastně jen přečíst to, co druhý potřeboval dostat ze sebe, vypsat, ani ne tak dávat radu. Někdy člověk dal spoustu rad, ale ten daný člověk prostě chtěl slyšet něco jiného. Nebo i vnitřně věděl, že to tak je, ale nebyl schopen to změnit. I přesto, že byl nešťastný. Takže je možné, že sem občas ještě něco napíšu. Uvidíme, co bude dál. Jen to nebude tak, jak to bylo do této doby. Takhle jsem fungovala 15 let. Ale je možné zveřejnit nějaký váš zajímavý příběh, třeba i s reakcemi. Nevím, vše se bude dál vyvíjet. Takže přeji všem sílu do života.